Mistr Evropy – Václav Linduška

Ing. Jiří Fencl 

Vyhrál ME 2009 v IPSC brokovnici divizi Open v Opařanech i bezprostředně následující Shoot – Off v Provazcích u Písku. Nedalo mi to proto, abych mu nepoložil pár otázek.

Hledal jsem na vás kontakt na internetu a našel ho hlavně prostřednictvím firem Proarms a Maxrounds. Máte k těmto firmám nějaký vztah?

Ano. S Proarmsem už několik let úzce spolupracuju, vybavuje mě vlastně veškerým vybavením ke střelbě. Díky úspěchu na ME v Řecku (tam jsem ještě střílel s půjčenou Saigou) mi kluci z Maxrounds nabídli sponzoring zásobníky a veškerým sortimentem, který vyrábějí i vyvíjejí. Jsou u střelby IPSC z brokovnice od začátku, takže tomu po tech­nické stránce rozumějí asi nejvíc. Dnes vyrábějí hlavně velkokapacitní zásobníky pro Saigu, asi nejlepší, které jsou na trhu k maní.

Segmentové, nebo spirálové?

Právě ty spirálové. Segmentové si střelci bud prodlužují botkou, nebo si lepí dva k sobě. Až ted se objevila v Opařanech italská firma, která je nabízí hotové, už prodloužené. Kapacita je velmi důležitá, nemusí se přebíjet a tím se ušetří čas a navíc je přebíjení vždy svým způsobem riziková záležitost. V Americe už bubnové zá­sobníky na Saigu dělají, ty ale váží asi 2,3 kg, zatímco tenhle, maximálně odlehčený a z elo­xovaného duralu jen 700 g.

Střílíte tedy Saigou. Jaké s ní máte zkušenosti?

Brokovnice Saiga spolu s téměř totožnou zbraní Molot hrají v divizi Open prim. Když fungují, jsou spolehlivé a šlapou jako šicí stroj. Nevýhodou ale je, že každý kus je vlastně originál – lítají u nich tolerance, úhly atd. Rozdí­ly některých rozměrů jsou takové, že se musí nejen leccos upravit, ale v extrémních pří­padech dokonce i vyměnit, protože zásobníky jsou přesné, vyráběné na CNC strojích.

Na vaší Saize 12K od firmy Legion je už na první pohled vidět celou řadu úprav: mohutnou a členitou úsťovou brzdu, dřevěné předpažbí s ventilací a olepem, dřevěnou pažbičku s pryžovým návlekem, částečně olepený nástavec šachty zásobníku, lištu optiky nad plynovým ústrojím, prodloužené ovládací páčky a sklopnou rámovou ramenní opěrku systému SVDS s lícnicí a vysokou botkou.

Úprav je pochopitelně celá řada, hlavně se zaměřením na spolehlivost. Dřevěné pažbení není ničím zvláštním, nechal jsem si zbraň v tomto provedení přivézt; mnoho jiných střel­ců má ale Saigu vypiplanou lip než já. IPSC je technický sport, proto dělá výsledek určitě z poloviny technika.

A jsou závady poloautomatů časté?

Určitě víc než u opakovacích brokovnic. Poloautomat bude vždycky vybíravější na střelivo, a navíc kvalita ruské zbrojní výroby se za posledních 15 let hodně zhoršila. Např. kanálky pro odvod plynů jsou mnohdy různě veliké, téměř vždycky jsou v nich u nové zbraně ještě špony takže projde méně plynů a už to neutáhne závěr. Každá zbraň se proto musí doladit. Firma Maxrounds má teď po ME v Opa­řanech zase další náměty jak doplňky vylepšit a čím novým Saigu osadit. Konstrukce by totiž měla úzce spolupracovat se střelci a přitom se pochopitelně zaměřit především na účel, kterému má zbraň sloužit. Připravuje se modi­fikace nových listových brzd-kompenzátorů, ve kterých budou zabudovány čoky Ostatní střel­ci už používali vzhledově stejné kompenzáto­ry ale jeden byl bez čoku, druhý s polovičním čokem atd. Při vzdáleném gongu, kde už je značný rozptyl broků a jejich síla menší, spadne s čokem terč daleko jistěji. Také terče, zakryté neterčem se s čokem zasahují s daleko větší jistotou. 

Jaké používáte střelivo?

Běžné Sellier a Bellot s tím, že jako „ birdshoty “ používám sérii nábojů Maxrounds, kterou tam kluci nechali udělat na zakázku. 

Mají větší navážku broků, nebo prachovou náplň?

Je tam navážka 32 g, ale s rychlejším prachem, takže to odpovídá třicetčtyřce. Saiga sice spolehlivě funguje na třicetšestky ale to už je někdy trochu zbytečný Ta třicetdvojka je pro polaoutomaty takovou spodní hranicí a může už působit závady při vyhození nábojnice, zbraň se proto musí po nákupu vyzkoušet, nej­lépe vystřílet několik set ( lépe tisíců ) ran, než si člověk ověří, že funguje. Pak je to ale stroj, se kterým se dá v podstatě střílet stejně rychle jako s pistolí.

Viděl jsem, že nosíte na opasku dva další zásobníky.

Ano, podle situace, někdy i více. Je vždycky lepší mít nějakou zásobu střeliva pro případ zá­vady a ještě lepší je si tu zálohu pojistit, pro­tože zásobník může vypadnout. Platí tu stejná pravidla jako pro pistoli nebo pušku.

Vy vlastně střílíte všechno, takže i turnaj tří zbraní?

Ano, střílím i ten. Počítají se do něj výsledky z jednotlivých MR v pistoli, pušce a brokovni­ci. Všichni ovšem všechno nestřílejí, většina střel­ců se specializuje. Mně se zatím podařilo ty čtyři ročníky turnaje vyhrát, je to ale velmi náročné.

Jakou pistolí střílíte?

V pistoli střílím divizi Production, ted pistolí K100 Mk6. Dřív jsem střílel Tanfogliem, které mám stále rád, ale již pár let závodím s K100 – je lehčí a navíc ji mohu i běžně nosit. Obecně sice platí, že pistole s ocelovým rámem se při střel­bě lépe chovají, u K100 se ale hlaveň uzamyká rotací, takže se značná část energie spotřebuje na odemčení. Závěr také doráží na plastový lučík, který působí jako buffer. U K100 také nepoznáte tak markantně rozdíl v laboracích.

Používáte také přebíjené náboje?

Přebíjené náboje si dělám pořád, v podstatě ale beru náboje, jaké se mi podaří získat. U použitých nábojnic stoupá možnost závady takové si nechávám na trénink, kde nějaká závada nevadí, naopak. Takže teď na závody pře­bíjím už jen z nových nábojnic, nebo používám i na závody střelivo standardní Remington nebo Magtech a uvažuji o MFS. Je to pořád hledání nejlepšího poměru ceny a kvality.

Kolik pistolových nábojů vystřílíte během tréninku?

Zhruba 250. Týdně se snažím trénovat dvakrát, někdy to ale vyjde jen jednou, někdy se během týdne k tréninku nedostanu vůbec, pak ale třeba zase třikrát za sebou. Za rok vystřílím kolem 15 000 nábojů.

A z brokovnice a pušky?

U obou dlouhých zbraní je to horší, nejvíc určitě nastřílím z pistole. Tvrdím ostatně, že pistole je nejdůležitější a nejtěžší ze všech tří zbraní a že kdo umí střílet z pistole, rychle se to z ostatních druhů zbraní naučí. Je to proto, že pistole se drží jen v jednom místě, je krátká a má i krátkou záměrnou, u dlouhé zbraně jsou opory tři – v rameni, v ruce a na předpažbí – a je tam dlouhá záměrná. Dlouhá zbraň je ovšem zase fyzicky náročnější, těžší na ma­nipulaci a pohyb. Pohyb naučený s pistolí, lze ale použít i u dlouhé zbraně.

A co výsledky v pušce?

Vyhrál jsem MR v Hodonicích, ještě předtím v červnu na ME v Norsku jsem ale byl druhý ze 155 střelců, což pokládám za velmi dobrý výsledek. Vyhrál Fin Raine Peltokoski, fenomenální střelec, který střílí pušku od roku 1989 a ročně z ní vystřílí skoro 30 000 nábo­jů. Já jsem si před ME dal jen takovou třítýdenní přípravu a vystřílel asi desetinu tohoto množství.

Jakou puškou střílíte?

Střílím modelem LR-300, americkou variantou AR-15 s pístovým funkčním mechanismem a sklopnou pažbou. Různé verze AR-15 se ostatně ve světě IPSC prosadily nejvíce a je k nim i bohaté příslušenství. Optiku používám Swarovski 1,7-10 x 42 a k tomu doplňkově na úhlové montáži v 45° napravo kolimátor C-MORE se 4MOA záměrným bodem. Při kombinaci blízkých a dalekých terčů je nevýhodné střílet s malým zvětšením nebo bez zvětšení daleký terč, takže na bližší jen pře­točím zbraň a použiji kolimátor. Ten je na rychlomontáži Weaver a při čistě dalekých terčích ho sundávám. Dvojnožky požívám od firmy Harris (ideální je vozit harrisky všech možných výšek). Spoust používám Timbery a kompenzátor PRI-MSTN. Příští rok chci řadu věcí trénovat z malorážkové konverze AR-patnáctky čímž se ušetří hromada střeliva. Setři to i zbraň a malorážkové náboje lze ještě sehnat za korunu, závodit budu s puškou PAR Mkl naší provenience. 

Střílíte sám za sebe?

V posledních letech jsem začal úzce spolupracovat s pražskou firmou Proarms a získal tak její podporu.

Podělíte se s čtenáři o své zkušenosti s tréninkem s puškou pro IPSC?

Důležité je trénovat polohy, které jsou v IPSC často velmi nestandardní. Když se jedná o vzdá­lené terče (střílí se až na vzdálenost 300 m), není také čas čekat, až se ustálí vítr. Je třeba trénovat i změnu rytmu, jedná-li se o skupinu terčů v různých vzdálenostech. Já se specializuju spíše na pistoli, u pušky a brokovnice zkušenosti z pistole jen prodávám. Brokovnici průběžně trénuji nejméně, protože manipulaci a pohyb s dlouhou zbraní mi dává puška. U brokovnice se jen musí člověk trochu víc opřít, protože to je přece jenom větší drba. Ideální by bylo vystřelit si alespoň jednou týdně 100 – 200 ran, to úplně stačí

A vaše zkušenosti se závody?

Závody IPSC jsou stejné jako kterékoliv jiné: nastupuje nervozita, ostatní vás bedlivě sledují, máte jen jeden pokus na každou situaci, člověk to nechce zkazit… Důležitou základní složkou je proto psychika, kterou ale člověk nemůže na­trénovat; tu buď má anebo nemá, může ji leda posilovat, zásadně měnit ne.

Jak vlastně hodnotíte užitečnost IPSC pro běžný život?

Tvrdím jednu věc: IPSC nemá nic společného s praktickým použitím zbraně, je to ale asi jedi­ná disciplína, která naučí člověka komplexně ovládat zbraň, rychle měnit plán, střílet ze všech možných poloh a za všech možných situací, na různě se pohybující terče, a to nejen z místa, ale i za pohybu, řešit závady a to všechno v časovém tlaku. A v životě? Většinou vůbec ne­jde o to, jak rychle člověk v ohrožení vytasí, ale o to, aby si na svou zbraň vůbec vzpomněl, aby se odhodlal ji použít, aby správně odhadl situaci a aby to udělal včas. A pak aby zasáhl.

Střelci jiných disciplín často IPSC kritizují. Co si o tom myslíte?

O střelcích IPSC říkají: to jsou ti blázni, co běhají po poli a kropí kolem sebe … Nechápou, že je každá rána i v takové rychlosti umístěna přesně tam, kde má být. Každý z dobrých střel­ců IPSC totiž musí být dobrý mířenkář. Dnes jsou vlastně IPSC a jí příbuzné střelecké dis­ciplíny asi nejrozšířenějším střeleckým odvětvím vůbec, a je to také nejrychlejší stře­lecká disciplína. Žádnou z disciplín střelby ale nelze zavrhovat a každá, pokud se dělá pořád­ně, je náročná.

Který jste ročník a čím se dnes vlastně živíte?

Jsem ročník 1973 a pracuji jako střelecký in­struktor.

A které důležité závody jste letos vyhrál?

Letos jsem byl na MR v pistoli 2., na MR v pušce i v brokovnici 1. a také v Turnaji tří zbraní celkově 1. Vpistoli jsem ještě vyhrál Su-perligu, na ME v pušce v Norsku jsem byl 2. a na ME v brokovnici v Opařanech 1. A to je letos asi všechno.